Jakub Tesinsky > Poezie > Zpomalení času

Zpomalení času

gorn,únor 2001

Může to přijít kdykoli ...
To najednou jako by si cítil proudy času které plují kolem tebe dopředu
Protože jsi zpomalil a zaplul k zátočině
Duše zařadila o stupeň nižší rychlost.
Srdce zatáhlo záchrannou brzdu a spustilo závory přes trať

A najednou stojíš.
Úplně stojíš uprostřed proudu aut, v horské říčce po kolena
a proud času ti omývá nohy.
Stojíš a jsi obtékán.

A zároveň.
A zároveň místo aby se ti svět proměnil v ubíhající mžitku
jako by i v tom plynutí byl zastaven a ty pozoruješ jak se zpomaleně otáčí
jak baletka v zpomaleném záběru
ve velikém a složitém skoku
a napjaté tváře diváků, rozhodčích a trenérů na pozadí
kteří nevystoupivše z toku času nemohou vnímat vše tak rychle jako ty
a tak zatímco ty tu stojíš v jejich hlavách neproběhla ani půlka vteřiny,
jen to napětí které trvá protože je přivázáno na rychlý skok baletky,
který je nyní tak pomalý.

A ty jedním otočením hlavy procházíš svým duchovním zrakem to město,
letíš nad krajinou, nakukuješ do chalup a paneláků a do svého osudu.

Postavíš na čaj,
usadíš se ve velikém křesle
a cítíš něco víc než smutek nebo radost,
protože nahlížejíce do všech možných koutů své minulosti i budoucnosti,
své duše i tvého místa ve světě se všechny pocity míchají ve vírech,
které proud času tvoří za tvýma nohama.
Cítíš všechno najednou a
není to hloupě uchechtané,
není to bolestivě smutné,
není to logicky pochopitelné,
není to jakkoli ovladatelné,
není to předtím ani potom,
je to všechnonajednou.
Jako velké modré blues,
Jako zvony všech katedrál zastavených v jednom současném úderu,
Jako klavírista ve tmě hrající tak potichou melodii
Do které se ponoříš.

A proud pomalu strhává kamínky s břehu tvého těla,
Hudba se proplétá, sílí a zrychluje,
Zpomalenost tváří kolem pomalu roztává,
A baletku opět polapila setrvačnost a gravitace.

Pomalu tě bere proud
Vteřinová ručka se zase rozbíhá
A vstupuješ zpět
Tvé já, myšlenky, vlak a tělo nabírají obvyklou rychlost všeho kolem
Čas tě pustil z toho zadáku a polapil tě svým klidným proudem

A všechno co jsi viděl stojíce na tom místě vprostřed řeky
Mizí z dohledu tvých očí
Ale duše
Duše
Ta to polapila