minisbírka básní
Podzimní spadané listí
Prázdnota
Řekni mi prosím
Trefíme domů?
Do Tvého domu prší
Čekám venku v dešti
Je jen na Tobě kdy
Vejdu
Díváš se z okna
Přímo tam kde stojím
Ještě jsi mě
Nespatřila
Skláníš se nad vanou
A topíš koťata
Která by nejspíš
Nepřežila
Nenechalas
Ani jedno
Jako když se mráz rozeběhne po zádech
Jako když volají nám z války domů smutnou zprávu
Z místa kde se dotkneš mého těla
Rozběhne se tisíc jisker
Nepřibližuj se ke mě je to nebezpečné
Chci Tě mít blízko sebe
Jen těžko hledám slova
Tvé slzy řežou moji duši
Prosím posaď se ke mě
Dnes chtěl bych Ti všechno říct
A já vím, že až se přiblížíš
Tvá ústa se dotknou mé tváře
A pak se objeví jiskná víla
Ten dotek se jak mrazivě teplé chvění
Rozlije po celém těle
A nám nezbyde nic než
Nechat naše těla o samotě
Protože je to tak dáno
Od první chvíle co jsem tě spatřil
Věděl jsem že se něco stane